ERNA

5. listopadu 2009 v 8:56 | Alena Ludvíková
Po dědečkově smrti vedla holičství a kadeřnictví v Zlatnické ulici babička. Chodila jsem tam s maminkou velmi ráda. Zajímal mě přístroj na trvalou ondulaci. Zákaznice pod ním seděla jako v mučírně, připoutaná za vlasy. Dnes už se takové nepoužívají. Ale tenkrát jsem si představovala, co by se asi stalo, kdyby třeba vypukl požár. Všichni bychom utíkali a ta chudinka by se asi musela skalpovat.
Maminka chodívala s babičkou za krám do tmavé místnosti se zamřížovaným oknem. Vařily si kafíčko a povídaly si. Kolem se linula vůně kávy a hovor bezpečně plynul. Já zůstávala s učednicemi v krámě. To bylo báječné. Nesmírně jsem obdivovala Ernu. Byla to asi patnáctiletá dívka, nazrzlá, s ofinou hluboko do čela, pihovatá a trochu přidrzlá. Ale ukazovala mi, jak si naklepává kartáčem hřbet ruky, na kterém se pak objevily drobné, pravidelné kapičky krve. To byla pro mne nesmírná záhada. Tehdy jsem chodila tak do první třídy a učednice mi připadaly už dospělé. Erna se smála, točila paží a já fascinovaně sledovala ty kapky na její bílé ruce.
Babiččin krám už zůstal v mých vzpomínkách nerozlučně spjat s Ernou a jejím vítězným smíchem, s vůní čerstvé kávy smíšené s různými parfémy a čímsi kouzelně nedefinovatelným...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama