Maminka

27. listopadu 2009 v 8:22 | Alena Ludvíková
Maminka byla alfou i omegou mého dětství. Nepochybovala jsem nikdy o tom, co mi řekla.
Když jsme šly spolu Stromovkou, začala jsem trhat na trávě květiny. Maminka mě zarazila slovy: ,,To nesmíš, kytičky to bolí." Byly mi tenkrát asi tři roky, ale dodnes, když chci natrhat nějaké kytky do vázy, vzpomenu si na její slova.
Zemřela už dávno, ale někdy se mi zdá, že je tu se mnou a sleduje mé počínání. Nejsem zrovna z těch, kdo věří v nadpřirozené jevy, ale je to asi tři roky, co se mi stalo něco zvláštního ... Vystoupila jsem v Podolí zamyšleně z tramvaje a chtěla jsem přeběhnout na druhou stranu silnice přes koleje ke stanici autobusů. Spěchala jsem, nerozhlédla jsem se a téměř jsem vběhla pod rozjetou řinčící tramvaj, když tu náhle jsem pocítila na rameni pevný stisk a kdosi mě prudce strhl dozadu. Bezděčně jsem vykřikla:,,Maminko...!" Ohlédla jsem se - a široko daleko nikdo nebyl. Stála jsem tam úplně sama, jen v dálce mizela elektrika...
Při tom stisku jako by mnou projel nějaký jiskřivý výboj, pak následoval pocit chladu a podivný závan něčeho nedefinovatelného. Pomalu jsem došla na stanici autobusu...


Maminko moje, jsi stále se mnou, není dne, kdy bych si na tebe nevzpomněla, kdy by mi něco nepřipomnělo tvá slova ...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama