Medvídek

24. listopadu 2009 v 8:30 | Alena Ludvíková
Chodila jsem si hrát na pískoviště do Letenských sadů. Byly to pro mne velmi idylické chvíle. Procházely jsme s maminkou kolem nezapomenutelného kruhového kolotoče s koníčky v životní velikosti, kde jsem se tak ráda vozila. Seděla jsem hrdě nahoře v sedle, hudba hrála, maminka sledovala každý můj pohyb a vše kolem vonělo jarem. ( Kolotoč je tam dodnes, ale uzavřený.)
Pak jsme šly rovně až k Bulince ( kavárna s předzahrádkou - dnes už jsem ji tam nenašla ), maminka si tam sedla se svou přítelkyní k venkovnímu stolku, pily kávu a já si hrála se Zorenkou na písku. Měla jsem s sebou malý kočárek pro panenku ( asi 15 cm dlouhý ) a v něm medvídka, kterého jsem moc milovala. Byl už trochu odřený, ucho měl natržené, ale pro mne se stal nenahraditelným. Přišla jsem o něj - popíšu jak.
Točila jsem se na patě, abych vyhloubila důlek na cvrnkání kuliček, a náhle jsem se zamotala a upadla přímo na čelo. Vstala jsem, tekla mi krev a Zorka se dala do křiku. Maminka přiběhla, chytla mě do náručí a běžela se mnou dolů ze sadů k Milosrdným ( tak se nemocnici říkalo ). Tam mi ranku na čele sešili a my se vrátily k Bulince. Běžela jsem honem k pískovišti, kde jsme ve zmatku kočárek s medvídkem nechaly. Kočárek tam byl, ale prázdný. Medvídek zmizel a marně jsme ho hledaly...
Ranka na čele trochu pálila, zůstala mi jizvička, ale ta po ztraceném medvídkovi byla mnohem hlubší a palčivější - byly mi tři roky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama