Světlík

4. listopadu 2009 v 9:03 | Alena Ludvíková
Bydlela jsem s maminkou na Letné v Sochařské ulici. Tenkrát jsem chodila asi do druhé třídy. Jak jistě víte, dětství je plné mystiky a snění, dítě rozhodně neuvažuje jako dospělý člověk, ale jeho objevování světa musíme brát vážně.
Když jsem šla na náš záchod, strašně mě lákal pohled do světlíku. Stoupla jsem si na špičky na zakrytou záchodovou mísu a otevřela okénko. Temný výhled z druhého patra úzkou šachtou na kalné dno plné různého odpadu a husté špinavé vody ve mně probouzel bujnou dětskou fantazii. Tam kdesi hluboko je peklo a světlíkem vystupuje na povrch. Skrývá se v něm jakési tajemství, něco, co nesmím znát, ale zajímá mě to. Tajemná řeka mrtvých. Plynoucí hrůza nepoznaného.
Když jsem se dost vynadívala, vrátila jsem se k mamince do kuchyně a bylo mi tak dobře, že jsem zase s ní v sladkém bezpečí její přítomnosti.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama