Z mého dětství

2. listopadu 2009 v 8:48 | Alena Ludvíková
Je to už velmi dávno. Snad mi bylo tak pět let.
Noční můry dětství bývají kruté. Já jednu takovou měla. Spávala jsem v bílé postýlce se síťkou, která už byla děravá, ale vždy mě udržela, když jsem se do ní skulila. Ale než jsem usnula, dívala jsem se na strop. Musela jsem se tam dívat, i když jsem dobře věděla, co uvidím. Přitáhla jsem si peřinu až k bradě a třeštila oči do tmy. Tam na stropě visela useknutá hlava s kusem krvavého krku. Byla to velká lidská hlava, hlava muže s tmavými rozcuchanými vlasy a z pahýlu jeho krku pomalu kapala krev. Ta hlava s mrtvolně bledou tváří byla u stropu vždy, když jsem otevřela oči. Každou noc mě děsila. Zoufale se mi chtělo na záchod, ale bála jsem se odejít z bezpečí postýlky. Jen s vypětím veškeré své vůle jsem se přinutila vstát a zpocená děsem jsem v pyžamku s medvídky vybíhala do předsíně. Vrátila jsem se - a hlava tam stále visela. Pak jsem únavou usnula. Ráno bylo zase všechno dobré a bezpečné. Jak dlouho mě tento děs pronásledoval, už přesně nevím, ale pravděpodobně dost dlouho, protože si hlavu pamatuji dodnes se všemi detaily. Ani mamince jsem o tom nikdy neřekla, nebyla jsem schopna o tomto nočním přízraku vyprávět.
Podotýkám, že tehdy v domácnostech televize ještě nebyla, do školky jsem nechodila a dětské filmy i divadelní představení pro mne maminka pečlivě vybírala. Těžko bych tedy mohla být ovlivněna něčím zvnějšku.
Tento můj článek byl zveřejněn v týdeníku Ano v soutěži ,,Co říkají sny". Pět z nás vyhrálo báječný večer v hotelu Hilton. Dostali jsme také horoskop a ,,sen " posoudila psycholožka Jitka Wimmerová. Ale nemyslím, že to byl sen.
O dalších zážitcích z dětství zase příště ...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Alena Ludvíková Alena Ludvíková | 6. prosince 2009 v 7:37 | Reagovat

"Z mého dětství" je autentické vyprávění, příběhy viděné očima dítěte.
Některé z nich vyšly v mé knize "Až budu velká, napíšu román".

2 Cinnamon Cinnamon | Web | 3. února 2012 v 15:10 | Reagovat

To je teda hodně znepokojující. Taky se mi stávalo, že jsem v noci nechtěla vylést z postele i přes to to co mě vyděsilo bylo právě na tom místě.

Jinak odbočím od tématu. Překvapilo mě, jak dlouho už vedeš tento blog, když jsem se podívala do archivu. Je to obdivuhodné. ;-) Jen mě trochu udivuje jak je zavedené menu v levém rohu, nešlo by s tím něco udělat? :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama