Strýček Boja a já

9. prosince 2009 v 8:22 | Alena Ludvíková
Nejlepší strýček na světě. Moc jsem ho milovala. A nejen proto, že mi kupoval hračky a později knihy - celé hory knih podle mého přání, ale hlavně pro jeho veselou bezprostřednost, žerty a dobrou náladu. Říkala jsem, že až budu velká, vezmu si strýčka za manžela. Tak v sedmi letech jsem to trochu pozměnila: ,, Vezmu si kluka, který se bude Bojánkovi co nejvíce podobat," tvrdila jsem. No, nestalo se to, ale strýc byl dlouho zdrojem, z něhož jsem čerpala radost a potěšení.
Jednou propíchl celuloidové panence, s kterou jsem se koupávala ve vaně, pupík a ona se pak naplnila vodou a potopila se. Maminka se zlobila, ale Boja se smál a koupil mi novou. Nebo odnesl mamince olomoucké syrečky na záchod. Hledala je všude, ale strýc na mne mrkal, abych jí úkryt neprozradila. Když je konečně našla, vynadala svému bratrovi, že je jako malé dítě. Boja však řekl, že smradlavé syrečky patří pouze na záchod a ne do voňavé kuchyně. A tak podobně to šlo, dokud u nás bydlel.
Jinak to byl podnikavý a šikovný člověk, dovedl vydělat peníze - a taky je bezstarostně utratit a vydělat lehce zase nové.
Myslela jsem, že ho dobře znám. Ale po letech ( Boja už nebyl mezi námi ) se mi dostal do rukou jeho zápisník. Četla jsem tam pro mne nezapomenutelná strýčkova slova: ,,O s u d e l i d s k ý, o s u d e z l ý, p r o č j s i t a k j í z l i v ý ... ?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama