Úvahy

25. prosince 2009 v 8:40 | Alena Ludvíková
Vánoce - svátky klidu a míru. Jak pro koho. Také mohou přinést chaos, únavu a deprese. V dětství byly pro mne těmi nejkrásnějšími svátky v roce. Připravovala je moje maminka. Všude vonělo cukroví smíšené s vůní smrčku, panovala slavnostní nálada a já očekávala, že se stane něco kouzelného, báječného a nezapomenutelného. Vánoce přinášely radostné vzrušení, věřila jsem, že přijde něco s velkým ,,N" - dalo by se říct něco povznášejícího, dosud neznámého ...
Pak jsem je připravovala sama pro svou rodinu. Také zpočátku krásné. Dárečky z lásky - dávat je bylo lepší než je přijímat. Stále ten pocit mimořádnosti a očekávání ...
A léta běží, vážení ... Kde jsou ty bílé Vánoce? Kde je tichá noc, svatá noc? Jako by to vše odvál čas... Zázraky se již nedějí. Nebo ano, jenom už je nevidím, už necítím závan ,,stříbrného větru"? Někdy se mi zdá, že na mne sestupuje bolest celého světa, a já ji neunesu. Chci být veselá, ale nejde to. Proč?
Zní koleda - Narodil se Kristus Pán, radujme se ... Představuji si Ježíška v jesličkách, malé děťátko, které má spasit svět. Krásná, ale hodně krutá pohádka. Takové přece pohádky bývají. Vždyť ,,život lidský je jako pohádka, již vyprávějí před krbem. Trochu smíchu, mnoho zla ... a málo pravdy v něm..."
Ale stejně, nenechte si nikdy brát Vánoce. Idea je krásná, jen lidé ji často nepochopí. Nehoňme se za pozlátkem, unikne nám pak to nejcennější - víte, co to je? Když ano, napište mi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama