Vánoce

17. prosince 2009 v 14:19 | Alena Ludvíková
Na Mikuláše jsem moc dlouho nevěřila. Když mi bylo tři a půl roku, přišel tento světec k nám do pokoje a já na něho s obdivem a bázní hleděla. Náhle však jsem uviděla jeho nohy v bačkorách. Vykřikla jsem: ,,Mami, ten Mikuláš má tatínkovy bačkory." Všichni se smáli. Bačkory byly kostkované s kovovou přezkou, přesně takové nosil můj táta. Pak už se má víra neudržela, a tak mi maminka vysvětlila, že Mikuláš kdysi skutečně existoval a na jeho památku hodné děti dostávají ovoce a sladkosti. To mi stačilo. V dalších letech jsem si dávala za okno tu nejdelší punčochu.
Na "Ježíška"jsem věřila trochu déle. Ten byl nehmotný, tak mi víra v něho vydržela asi do šesti let. Ale i tak jsem potom Vánoce milovala. Stromeček, jmelí, vůně vánočního pečiva, smažený kapr s bramborovým salátem a hlavně dárečky - to patří k dětství. Byla jsem vděčná za každý dárek. Nikdy jsem neřekla, že bych chtěla něco jiného, takže můj sen o pokojíčku pro panenky zůstal nenaplněn. Takový pokojíček jsem viděla za výkladem hračkářství u nás na Letné. Chodila jsem se na něj dívat a snila o něm. Byl dost drahý, proto jsem to mamince neřekla. Věděla jsem, že moc peněz nemá, protože se s tátou rozvedli a maminka si na živobytí pro nás musela vydělávat šitím klobouků. Taťka jí alimenty nedával, nějak vždy pozapomněl.
Ale i tak jsem byla šťastná. To nejdražší jsem měla - svou mámu. Píšu to proto, že se později stalo něco moc zlého, co mi ji na delší čas vzalo. Ale to sem už nepatří ...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama