Kašpárek Vojta Merten

24. ledna 2010 v 8:33 | Alena Ludvíková
Vzpomněla jsem si na něho, když se o něm zmínil v televizi Jiří Krampol. Také se chodil dívat na jeho představení a konstatoval, že náš milý kašpárek byl ,,imrvére" nalitý.
Mne tenkrát maminka svátečně oblékla, měla jsem bílé podkolenky, modré pletené šatičky a ve vlasech velikou, rovněž bílou mašli, vedla mě za ruku a já byla tak šťastná. Těšila jsem se, třebaže jsem si kašpárka představovala trochu jinak, než jak vypadal Vojta Merten. Vojta ( alespoň v očích asi čtyřleté holčičky ) byl velký, tlustý a dělal vtipy, kterým jsem moc nerozuměla, ale dospělí se jim hlasitě chechtali. Chtěla jsem mít kašpárka malého, kašpárka - dítě, veselého, poskakujícího a povídajícího věci mně srozumitelné. Ale stejně jsem ho pozorně sledovala. Zvonil rolničkami, jeho červené šaty se blýskaly, potácivě skákal po jevišti a hledištěm tlumeně znělo slovo ,,ožrala", kterému jsem zpočátku nerozuměla, ale časem jsem pochopila, že milý Vojta zkrátka moc pije.
Tak to bylo s Vojtou Mertenem. Nemohu však říct, že bych na něho měla špatné vzpomínky. Naopak, jsou to vzpomínky radostné, úsměvné, takové povzbuzující, které pomáhají zlepšit náladu.
Nevím, proč tak pil. Ale dělat kašpárka nebývá vždy snadné, protože smát se, když nám do smíchu třeba vůbec není, je nesmírně těžké.
Takže, kašpárku Vojto, na věčnou vzpomínku!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama