Ten třetí vzadu

7. ledna 2010 v 16:22 | Alena Ludvíková
Na Tři krále jsem jezdívala s maminkou do Ruzyně. Bývala to skoro vesnice. Kluci Krásovi tam oslovovali každou ženu ,,teto" a každého muže ,,strýčku". Bylo mi to divné, ale líbilo se mi to. Na svátek Tří králů jsem s nimi chodívala na koledu. Kluci zpívali, či spíše provolávali: ,,My tři krále, my jdeme k vám ..." opravdu ,,krále", ne králové. Já byla nejmenší, ještě k tomu holka, tak jsem se musela krčit vzadu se sazemi načerněnou tváří, v Pepíčkových teplácích, které mi byly dlouhé a široké, takže mi je v pase vytáhli a převázali provázkem, čepici jsem měla hluboko do čela a vlasy zastrčené pod ní. Stejně jsem nejvic koledy dostala já - byly to peníze, cukroví i vánoční ozdoby. Vzpomínky jsou krásné, nevadí, že mi mrzly nohy a čerň mi maminka z tváří musela drhnout mýdlem s jelenem ( takové maminka požívala na prádlo), že jsem pak dlouho nemohla usnout pod vlivem silných dojmů...
Vzpomínám také na své první zkušenosti z návštěv u Krásů. Nebyly mi ještě ani tři roky, stála jsem u vstupních vrat do zahrady a uviděla jsem malého poskakujícího tvorečka. Radostně jsem ho uchopila do dlaní a volala:,,Maminko, vrabeček, maminko, vrabeček." Maminka nevěřícně otevřela mé dlaně - a vyskočila bradavičnatá ropucha. Kluci se chechtali, maminka mě táhla do domu umýt ruce a doufala, že ty bradavice nechytnu.
Příběhů by bylo hodně, ale to až zase příště. Jen vím, že ta zahrada byla obrovská, vila vysoká a rozlehlá, Tyršova ulice nekonečná - a já tak malá...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama