Vzpomínka na Letnou

4. února 2010 v 9:25 | Alena Ludvíková
Na Letné jsem bydlela tak od svých čtyř let do šestnácti. Nejdříve v Ovenecké ulici, kde na rohu byl cukrář Školník a několik domů od nás zubařka, která mi trhala první zuby. Držely totiž jako ,,helvetská víra", jak říkávala maminka. Nevěděla jsem, co to ta helvetská víra je, ale musela být opravdu pevná. To už jsme se s maminkou odstěhovaly o ulici níž - do Sochařské. Strýček Boja sice chtěl, aby mi přivázala zoubek na pevnou nit a druhý konec niti ke klice u dveří, které pak měla prudce zabouchnout, ale maminka dala přednost odbornému zásahu. Běhala jsem už k paní doktorce sama, byla moc hodná, něco mi povídala svou měkkou česko-ruskou mluvou - a zub byl hned venku. Za odměnu jsem si pak mohla koupit u pana Školníka nějakou dobrotu.
Často jsme chodily do Letenských sadů ,,na koníčky". Na začátku sadů stál uzavřený kruhový kolotoč s koníčky v životní velikosti s bujnými hřívami a koženými sedly. Stojí tam dodnes, ale myslím, že není v provozu. Byl to báječný zážitek - hudba hrála, maminka čekala, až jízda skončí, a já vysoko na koni sledovala vše kolem sebe. Byla jsem šťastná, jak jen dítě může být.
Někdy jsem se vozila i na opravdovém poníčkovi na široké cestě v parku. Bylo jaro, vše kvetlo kolem mne i v mém nitru. Škoda, že dětství je tak krátké! Maminka taky chodila ráda do Bulinky a já si před tou kavárničkou hrála na písku ( o tom už jsem psala).
I do Stromovky jsme chodily. Říkalo se jí též Královská obora. Tam bylo hned na kraji nad tratí hřiště pro děti. Ale častěji jsme navštěvovaly pískoviště nad Růžovým sadem. Bylo kruhové, uprostřed písek, kolem lavičky pro maminky. V Růžovém sadu jsme se občas zdržely, voňavé růže mou, tehdy mladou maminku fascinovaly. Později jsem do Stromovky chodila s kamarádkami. V zimě jsme skoro denně sáňkovaly ,,u kolíků" ( o tom jsem se taky už zmínila ), jinak jsme prochodily celý park a o zábavu nebylo nouze.
Letná - krajina mého dětství - svět snů i mnohdy tvrdé reality. Škola U Studánky, která mi dala základy budoucího vzdělání, pět kin ( biásků ) poskytujících dětem dobrodružství už jen tím, jak se dostat na mládeži nepřístupná představení, Letenské náměstí s knihkupectvím Zmatlík a Palička a tržištěm, obchoďák Brouk a Babka, všechny ulice od Sparty až do Holešovic, kostel sv. Antonína i všechny krámy a krámky v této čtvrti.
O Letné bych mohla psát mnohem víc, ale není čas. Ten je opravdu neúprosný. Byla jsem se loni podívat na ,,svou" Sochařskou ulici, zastavila se před číslem 2 a podívala se do oken, kde jsem kdysi ... ale o tom až zase jindy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama