Náš profesor Mach

11. března 2010 v 7:13 | Alena Ludvíková
Bylo nám patnáct a říkaly jsme ( holky z naší třídy ) profesorovi na latinu "hausknecht od Zeleného vola". Zkrátka to byla přesdívka. Některé profesorovy "vejšplechty" jsem si tenkrát poznamenala.
"Ženská, s váma je to jako s kozou na ledě." - "To by i chcíplou kobylu dožralo." - "Ženská, to už není nevědomost, to je něco jiného," kroutil nešťastně hlavou nad neznalostí zkoušené a my jsme se škodolibě chechtaly. Nebo při nepochopení svého výkladu svěsil hlavu a pronesl smutným hlasem:,,Já kůň starej pitomej," a taky: ,,Blahoslavení chudí duchem, neboť jejich je království nebeské." Někdy se otočil ke dveřím a řekl:,,Sbalit nádobíčko a jít." Když skončila hodina, pokřižoval se a zašeptal: ,,Skončena jest cesta kříže." Jindy zase se zamyslel a vážným hlasem utrousil:,,Věru bych si zasloužil přídavky pro těžce pracující." Jednou se při zkoušení na něho spolužačka Marcela bolestně usmála a koketně zakroutila očima, profesor pokývl tragicky vážně hlavou a řekl:,,Děvče, já už jsem starý," chtěl tím naznačit, že tohle už na něho neplatí. Nebo po zkoušení, když si každá z nás znaveně usedla do lavice, povzdychl si:,,Zlomená lílie."
Někdy si dokonce sedl na stupínek a rval si vlasy, jindy si zase stoupl ke zdi třídy a tloukl do ní hlavou. Byla s ním zkrátka psina. Už jeho postavička vzbuzovala komické pocity. Byl malý, podsaditý, vlasy ostříhané na ježka, nos trochu rozpláclý a oči vypouklé.
Měla jsem ho docela ráda. Při jeho hodinách jsem se jako správná puberťačka pořád pochechtávala, moc pozor jsem nedávala, ale latinu jsem zvládala. Dobrovolně jsem se naučila zpaměti všechny sloky studentské hymny Gaudeamus igitur. Latina je mi sympatická dodnes.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama