Skautská léta

7. března 2010 v 7:54 | Alena Ludvíková
Červená se line záře,
hřeje ruce, barví tváře
OHEŇ, OHEŇ ...

Fascinovaně hledím do plamenů táboráku. Nemohu odtrhnout oči od krásy těch rudých jazyků, které vítězně stoupají vzhůru. Nastavuji ruce, abych pocítila jejich žár. Vedle mne sedí kamarádky, Jana- Jitřenka a Alena-Amazonka, naproti další dívky. Kolem usměvavě prochází naše vedoucí Viša. Nesmírně ji obdivuji. Mladá žena plná elánu, laskavá, schopná pro nás vymýšlet různé hry, soutěže, zajímavé akce. A že není zrovna lehké zaujmout děvčata mezi dvanácti až čtrnácti! Nikdy potom jsem už tak báječnou vedoucí nepoznala. Měla v sobě opravdové nadšení a zápal pro věc. Pracovala s námi spontánně, dalo by se říct hlavně srdcem. Cítila jsem se s ní dobře v době, která nebyla pro mě zrovna šťastná. Viša mi podvědomě dávala jakousi naději do budoucna, pocit sounáležitosti s kamarády ve stejné době na stejném místě. Děkuji, Višo.
Vzpomínám, jak jsme si při pochodu na Ševr ( Šeříkový vrch někde v Dejvicích - dnes už jsem ho nenašla ) zpívaly: Řečí jen vícero míval pan Cicero, nedoved' pro nás však vymyslet táborák...
Naše dětské hlasy zněly vesele a bezprostředně, prožívaly jsme díky Više nezapomenutelné okamžiky. Připadala jsem si někdy jako hrdina Foglarových knih. Moc se mi líbila jeho knížka Hoši od Bobří řeky, byla první, kterou jsem od něho četla.
Ale vše už dávno někam zapadlo jako den, který končí.
"Zapad' den, slunka svit vymizel z údolí, z temen hor, odpočiň každý, kdo's boží tvor... "
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama