Profesor Kolbaba

5. dubna 2010 v 8:09 | Alena Ludvíková
Profesor matematiky Kolbaba byl postrachem našeho gymnázia. Všichni jsme mu říkali Špejbl, protože se té známé figurce velmi podobal. Ale povahou byl zcela jiný. Žádná legrace ani dobráckost, Špejbl neznal slitování. Kluci měli lepší smysl pro matematiku, obzvláště pro geometrii, ale my děvčata jsme celou hodinu trnuly hrůzou, aby nás nevyvolal.
Nejhorší byly kompozice. Po zadání příkladů si Špejbl nabral plnou hrst kříd, vylezl na katedru a z výšky na nás shlížel. Když se mu zdálo, že někdo mrkl k sousedovi, hodil po něm křídu. Stalo-li se to podruhé, práci mu sebral a klasifikoval nedostatečnou. Ale nejhorší to bylo asi tak deset minut před koncem hodiny. Kolbaba slezl, posadil se za katedru, ostentativně před sebe položil hodinky, do ruky vzal pravítko a s pohledem na na ty své "cibule" začal pravítkem klepat do stolu a odpočítávat zbývající minuty. Kluci to vydrželi, ale dívky už dál nemohly pracovat, všechny jsme odložily pera a myslely jen na to, až konečně Špejbl odejde a bude klid.
Snad pro ty nerváky při hodinách a hlavně kompozicích jsem matematiku nikdy pořádně neuměla. Kolbaba byl poděs. Lítal po chodbách, až za ním černý pracovní plášť ( na rozdíl od ostatních profesorů ho pořád nosil ) mohutně vlál. Zkrátka nezapomenutelná figurka. Kupodivu si na něho žáci nestěžovali, tehdy to zkrátka nebylo v módě. Museli jsme se buď na matiku hodně učit, nebo se vyrovnat s tím, že "prolezeme s odřenýn hřbetem". Ten druhý případ jsem byla já. Ale nikdy mi to ( ani při dalších studiích ) nevadilo...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ivan Ivan | 2. února 2012 v 17:17 | Reagovat

Milá Alenko
Váše vzpomínky mně silně připomínaji prof. Karla Kolbabu. Je tam ale pár rozdílů - ten na kterého vzpomínám já učil na SPŠCH, nikoli tedy na blíže neurčeném gymnaziu.
Byl to opravdu podivín a praktiky, které popisujete opravdu provozoval.
Spousta mých spolužáků kvůli němu musela rezignovat na další studium na "výběrové škole" jak on sám naší alma mater nazýval. Ale byl to v podstatě hodný člověk, který měl jen poněkud přísnější kriteria. Hodně mě naučil a jsem mu za to dodnes vděčný.
Jenom na okraj, jeho manželka nás také nějaký čas učila a to mně pomohlo poznat, proč byl pan profesor takový jakým navenek byl. A to měl ùdajně ještě dceru. která ùdajně byla kopií své maminky.
Asi se Vám to nebude líbit, ale na pana profesora Karla Kolbabu vzpomínám jen v tom nejlepším a myslím,že kantoři jeho formátu nám v současné době zoufale chybí.
Se vší ùctou Ivan

2 ALKA ALKA | 3. února 2012 v 15:22 | Reagovat

Milý Ivane,
nevím, zda se jedná o stejného profesora Kolbabu. Ten můj učil na reálném gymnáziu na Vyšehradě, které je už dávno zrušené.
                   S pozdravem Alena

3 Ivan Ivan | E-mail | 7. února 2012 v 19:17 | Reagovat

Alenko
děkuji za Vaší zprávu.
Zřejmě  se jedná o poměrně vzácnou shodu jmen a praktik.
Přeji Vám hezký den a do budoucna žádné Kolbaby.
Ivan

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama