1. máj

1. května 2010 v 9:35 | Alena Ludvíková
Pamatuji, jak se 1. máj povinně slavil. Žáci a učitelé museli jít do průvodu, nést transparenty a vyvolávat hesla. Přirozeně, že jsme zlobili, utíkali z průvodů, rozbíjeli mávátka, házeli po sobě papírky od různých pamlsků i mražených pochoutek, pokřikovali - a ta pokroková hesla, která jsme měli skandovat, komolili nebo měnili po svém. Myslím samozřejmě žáky, kantoři se snažili nás usměrnit, nic jiného jim nezbývalo, ale pocity měli většinou stejné jako my. 
Tak místo "máme víru v sílu míru" jsme řvali "máme víru v díru sýru" nebo "nechceme Svaz mládeže, když má rudé otěže" a kdysi dávno ještě "školství v Čechách třikrát běda, když mu vládne rudý děda" - ten rudý děda byl ministr školství Zdeněk Nejedlý. Tak všelijak jsme se při té povinné akci bavili a dnes lituji naše kantory, kteří většinou smýšleli jako my, ale nesměli to projevit. Taky by je něco takového mohlo stát místo nebo něco ještě horšího. Kriminály byly plné. 
Od té doby povinné akce nesnáším. Kdyby to tehdy bylo dobrovolné, možná, že bych šla docela s chutí, protože při pochodu Prahou byla legrace, cukrárny otevřené a lákající, kluci nás rozpustile pošťuchovali, což se nám líbilo, a všude smích, květiny, řvavá hudba z ampliónů, alegorické vozy a pohozená pestrá mávátka...
1. máj - ten máchovský lásky čas - když jsme byli už starší, chodili jsme na Petřín a líbali se pod sochou K. H. Máchy. Pak lanovka, rozhledna, večer nějaká malá levnější restaurace...
Mám obavy, že v současné době se opravdová láska, taková krásná, bezprostřední a nezištná někam vytrácí. Všemocné peníze vládnou i v této oblasti našeho života. Slyšela jsem nedávno v metru rozhovor dvou děvčat tak kolem šestnácti let. Nedalo se neslyšet, mluvily moc hlasitě, až se lidé otáčeli. "Jakej je tvůj novej objev?" - "No bezva, má prima fáro a spoustu love." - "To ti chválím, bez auta bych žádnýho nebrala," pak ještě mluvily o oblečení, které je nezbytné, aby nevypadaly jako "socky" a o nějakém chudáčkovi, který by rád s jednou z nich chodil, ale chybí mu prachy i "přibližovadlo". Nejsme všichni stejní, ale jestli to myslela tahle děvčata opravdu vážně, lituji je. Přicházejí o to nejcennější - mladou, báječnou a kouzelnou lásku plnou nejkrásnějších objevů a poznání...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama