Šikana v naší ulici

3. května 2010 v 9:26 | Alena Ludvíková
V naší ulici nebyly "zlé děti", ale jedné holky se bály snad všechny mladší ( dokonce i starší ) dívky. Snad i někteří malí kluci z ní měli strach. Nebyla příliš velká nebo tlustá, ale měla takové sportovně vypracované tělo a pronikavé oči. Nevím proč, ale její názory respektovaly všechny děti a netroufaly se proti ní vystoupit. Byla o dva roky starší než já a v určité době si na mě "zasedla". Naváděla ostatní, aby mě vylučovali ze svých her, posmívala se mi, dokonce přiměla děti, aby kolem mě utvořily kruh a nepustily mě ven. To bylo nejhorší. Byla jsem obklopena mlčícími dětmi a "Saletka"( tak jí všichni říkali ) vždy odněkud vykoukla a smála se. Nebrečela jsem, jak si asi přála, stála jsem uprostřed kruhu a čekala, až je to omrzí. Nebo jsem jednou dostala z konzumu v ulici reklamy, abych je rozdala dětem. Spravedlivě jsem je rozdělila a určitou část si nechala. Tu odněkud přilítla Saletka, vyrvala mi zbylé reklamní letáčky a rozdělila je znovu - mně milostivě nechala jeden. Viděl to nějaký mně neznámý kluk a dal mi ty své se slovy:,,Ona je blbá, kašli na ni." Pamatuji si znění té reklamy s obrázky školáka: V sedm hodin čile vstává, lenosti se nepoddává, ... čistit zoubky věc je nutná, káva z družstva dobře chutná,... tašku sobě doplní a včas přijde do školy... Moc se mi tahle reklama líbila a bylo mi líto, že právě ten cizí kluk mi tak nějak porozuměl. "Saletka" byla pro mě noční můrou, jak ji děti uviděly, hned si mě přestaly všímat. Nevím, co tu holku na mně tak dráždilo, proč se snažila mi ubližovat, proč proti mně štvala děti, které si jinak, když nebyla v dohledu, se mnou samozřejmě hrály.
Později už na ulici nechodila a byl klid. Až jednou (asi po roce ) jsem šla sama naší ulicí a uviděla proti sobě Saletku. Instinktivně jsem chtěla uhnout, ale ona ke mně přistoupila, podávala mi ruku a řekla: ,,Promiň, byla jsem hloupá." Pocítila jsem určité zadostiučinění, ale i údiv nad tím, jak dokázala přiznat svou chybu a omluvit se mně, malé holce, když ona byla přece starší a silnější. No, slouží jí to ke cti. Nevím, zda bych to na jejím místě dokázala. Se smíšenými pocity jsem tu nabízenou ruku i omluvu přijala. Myslím, že nešlo nepřijmout...
Na některé okamžiky se nezapomíná...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama