Kaleidoskop vzpomínek

8. srpna 2010 v 8:25 | Alena Ludvíková
Měla jsem kaleidoskop, takovou barevnou trubičku se sklem na konci. Když jsem se do ní dívala a otáčela jí, vytvářela se mozaika složená z pestrých sklíček, pokaždé jiná. Takový je i svět dětské fantazie. Barevná sklíčka vzpomínek.
Na chatu či jinam na prázdniny nás obvykle vozil strýček Boja. Vzpomínám si na různá jeho auta, která si postupně kupoval. Měl dokonce autíčko "prd, prd, cililink ", tak se mu říkalo, ale nás vozil později už v jiném, v tatrovce. Když jsme se pak z prázdnin vraceli, byl už večer a já jsem vždy v autě usnula. Mívala jsem velmi tvrdý spánek, takže mě maminka vzala z vozu do náručí a nesla domů, kde mě svlékla, dala pyžamo a uložila do postýlky se síťkou. Spala jsem jako špalek. Ale někdy jsem vnímala okolí, jen jsem se nemohla hýbat a otevřít oči - takový polospánek byl nejkrásnější. Bylo mi moc dobře, cítila jsem maminčinu lásku, její něžné objetí a sladké, mírné ticho s bzukotem šeptem pronášených slovíček ... Svět se mihotal kolem mne, pomalu jsem splývala s řekou usínání, plynoucí odnikud nikam. Zdálo se mi o Hurvínkovi, pobíhal po jevišti a drátky pohybující jeho tělíčkem vedly někam až do nebe. Nebo jsem měla křídla a vznášela se nad městem, nad lidmi a celý širý svět pohádek byl otevřený mým touhám. Tak to bylo asi do mých čtyř, pěti let. Pak už jsem byla "velká" a nechtěla jsem, aby mě maminka nosila.
Škoda těch do nenávratna uplynulých dnů. Ale děkuji za ně. Bez nich bych to přece nebyla já, dětství vytváří základ budoucnosti, citů, myšlenek, ideálů, vztahů, prostě všeho, čím člověk později prochází, jak vnímá své okolí a jak se dovede vypořádat s tím, co prožívá ...


mraky
                                                                          XP7310147
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama