Červen 2011

U L I C E

29. června 2011 v 11:02 | Alena Ludvíková
Sleduji seriál Ulice. Nekritizuji, prostě se bavím. Skoro denně se na obrazovce objeví známé tváře, známé osudy různých lidiček, dívám se na známá místa, v nichž se děj odehrává, pozoruji je a je mi dobře. Potřebuji je k oddychu po mnohdy namáhavé duševní práci, k odpoutání se od tíživých myšlenek, od stresu.
Mnozí lidé jsou proti seriálúm zaujati, jiní je zase přeceňují. Seriály jsou pro mne prostě tím, co od nich očekávám. A to znamená na chvíli zapomenout na denní strasti, moc nepřemýšlet a těšit se na další díly.

Kouzlo?

21. června 2011 v 11:15 | Alena Ludvíková
Magie je podle Slovníku cizích slov od Jana Kubišty a dr. Lad. Rejmana čarodějnictví, kouzelnictví, kouzlo a podle Ottova naučného slovníku ze začátku 20. století je magie " ...každé vědění (arci jen domnělé), kterým si člověk činí síly přírodní služebnými tam, kde jiní jsou bezmocní, a domnívá se mít vliv na osud lidí".
Takové zvláštní magické působení mají kupř. knihy Gustava Meyrinka ( Praha magická, Alchimistické povídky, Golem - a ještě další, které jsem četla). Nebo tajemná postava doktora Fausta ( J. W. Goethe: Faust ) svedeného Mefistem, jemuž se upsal vlastní krví, vede k zamyšlení nad osudem lidstva nepřetržitě pokoušeného vidinou mamonu, majetku, peněz - co by mnozí neudělali "pro prachy"? Vidíme to pořád kolem sebe.
Magie je buď bílá nebo černá. Bílá působí blahodárně, černá škodí. Kdysi jsem s kamarádkou seděla na lavičce v parku. Učily jsme se spolu dějepis na jednu z četných zkoušek. Tu se k nám přiblížil muž tak středního věku, pak se na nás upřeně zahleděl a ptal se, zda víme, co je to magie. Eva jen pokrčila rameny, já jsem stručně odpověděla, že je to něco nadpřirozeného, s čím si není radno zahrávat. Usmál se a Evě řekl, že by byla schopna jen bílé magie, potom se podíval na mne a dodal, že já i té černé. Víc nám nepověděl, obrátil se a kamsi odešel. Divný patron, ale dodnes si tu situaci pamatuji, třebaže je to tak dávno ...

Tiplerův válec - stroj času

10. června 2011 v 9:14 | Alena Ludvíková
Četla jsem zajímavou knížku od J.H.Brennana Cestování časem. V ní píše o Tiplerově válci. Podle obecné teorie relativity při sestrojení dostatečně velkého rotačního válce stvoříme stroj času. Tedy: "Pokud je válec dost velký a hustý a točí se dost rychle, zprohýbá časoprostor patřičným způsobem. Jeho tvar je popisován jako sinusoida ..." ( Pro představu: sinusoidou je kupř. kyvadlo na hodinách - vychyluje se doprava i doleva, kdybychom naskočili, když se vychyluje doleva, šli bychom s ním zpět, když doprava, pohybovali bychom se kupředu. )
Tiplerův válec vytváří svou rotací zóny. Je to smrtící zóna ( tam není možná existence ), kolem ní je zóna časového převrácení ( v ní jde čas pozpátku ) - tedy v ní můžeme cestovat v čase. Kolem ní je pak zóna nulového času ( čas zůstává stát ) a následuje zóna pozitivního času ( čas plyne dopředu - z minulosti do budoucnosti ).
Materiálem pro stavbu obrovitého válce by byly neutronové hvězdy. Podle Wolfa by Tiplerův válec musel být asi 40 km široký a 4 000 km dlouhý. Samozřejmě by nemohl být postaven na Zemi, ale ve v kosmu. Dále podle Wolfových propočtů bude válec potřebovat rotaci kolem deseti tisíc otáček za sekundu - když se hotový válec bude otáčet, je připravený k použití. Kosmická časoprostorová loď se k němu musí přiblížit zpředu a zamířit do zóny cestování časem ( zóna časového převrácení ). Cestovatel by ovšem byl vystaven nesmírnému gravitačnímu přetížení. K minimalizaci tohoto přetížení by byl podle Freda Alana Wolfa nejpřijatelnější tvar pro loď času zploštělý disk. Nepřipomíná vám to něco? Popisuji vše hodně zjednodušeně. Přečtěte si také Brennanovu knížku, která mě zaujala, ale abych alespoň částečně pochopila principy stroje času, musela jsem mnohé pasáže číst několikrát.

Fantazie nebo realita?

7. června 2011 v 11:57 | Alena Ludvíková
Někde jsem četla, že stroj času lze sestrojit. Měl by mít tvar válce, byla propočtena i jeho hmotnost a ostatní technické údaje. Úchvatné, ale poněkud děsivé. Utopické romány nám ukazují, jak by asi taková cesta do minulosti či budoucnosti vypadala. Někomu se to zdá úsměvné, ale nesplnilo se už hodně různých fikcí? O problematice časoprostoru jsem v několika svých článcích psala, čas neběží, jak by se zdálo, rovnoměrně od minulosti přes přítomnost ( ta mimochodem vůbec neexistuje - rozpadá se nepřetržitě na minulost a budoucnost ) do budoucnosti. Kromě toho čas bez prostoru rovněž neexistuje.
Čas je nesmírnou záhadou pro lidstvo. Ve svých myšlenkách ( vzpomínkách ) přece často cestujeme do minulosti, i do budoucnosti se pomocí představ dostáváme.
Stroj času - stále ještě utopie, ale jednou ...?
Až budu mít více času, pokusím se napsat na toto téma ještě několik slov.