Srpen 2011

Co dělat?

26. srpna 2011 v 7:41 | Alena Ludvíková
Už dlouho jsem neotevřela stránky svého blogu. Znáte ten pocit, kdy se vám do ničeho nechce, kdy vše odklládáte a hledáte si stále záminky proč se nepohnout z místa a udělat jen to nezbytné?
Jsem daleko od školních let, ale někdy mi připadá, že se nic nezměnilo. Zdá se mi, že pořád plním nějaké dané úkoly a odškrtávám si, co jsem už splnila. Jak udělat, aby povinnosti se staly zábavou? Jak šťastný je člověk, jehož zaměstnání je i jeho koníčkem. Jak najít třeba v domácnosti při mytí nádobí či luxování koberců něco potěšujícího kromě pocitu, že se to musí, aby bylo doma vše čisté a v pořádku?
Hodně lidí si říká, že by se vším nejraději praštili, utekli někam daleko, ale to jde jen ve snech. V reálném životě musíme zatnout zuby a jít po vytyčené trase dál. Když vybočíme, číhá ze všech stran nebezpečí. Kdysi jsem to poznala na vlastní kůži. Sekla jsem se zaměstnáním, vrhla se do "víru života" - a dopadla tvrdě na zem. Dnes je jiná doba než "za totáče" , snad se dá utéct ze všednosti a začít něco nového, snad ...

Bylo mi třináct let ...

11. srpna 2011 v 10:39 | Alena Ludvíková
Návrat do reality bývá někdy krutý. Když jsem kdysi v dobách zlých a smutných dočasně ztratila svou milovanou mámu, snila jsem o ní, o tom, že jsme spolu, že se mi vrátila a vše je, jak bývalo.
Na Štědrý večer jsem stála u okna, sníh tichounce padal, melodie písně Tichá noc, svatá noc splývala s vůní vánočního stromku, zavřela jsem oči a představovala jsem si, jak s maminkou rozbalujeme dárečky ( celkem skrovné, ale z lásky ), maminka se usmívá ... Pocit nevýslovné slasti mi pronikal až do srdce ... a tu jsem otevřela oči do současné REALITY. Bolest mi sevřela hrdlo, chtělo se mi plakat, křičet, bít do zdi hlavou, ale stála jsem mlčky, bezmocně, sama ...
Bylo mi třináct let.