Duben 2013

Hádej ... ?

29. dubna 2013 v 11:38 | Alena Ludvíková
Život sám je velký otazník. Přijdeš na svět: "Občánku, a co teď ... ?" To je otázka: Kdy přijdeš, kam přijdeš, ke komu přijdeš ... a hlavně: KÝM BUDEŠ ... ? Tedy startuješ s velkým otazníkem.
A to je CO ... ? Zkrátka přesně tvůj život. Na začátku otazník, dále vyplněný samými otazníky a na konci zase otazník. Nebo je to definitivní TEČKA ? Ale tohle nevíme. Hádáš ... ?

HÁDEJ ... nebo ne ?

Zatím ...

21. dubna 2013 v 17:39 | Alena Ludvíková
- Květ je symbolem jara. Když se zamyslím, vidím před sebou nádherné bílé a růžové květy propletené zelenými snítkami. Vše se leskne ve zlaté záři slunečních paprsků, která dopadá do stříbrných vlnek bublajícího potůčku. Vidím i odraz čistého modrého nebe bez mráčků ... - Tak by asi začínala má slohová práce, kdybych ještě chodila do školy. Asi bych dostala jedničku, ale je to pouhá hra slov, jen takové pozlátko z barevných slůvek spletených do vět. Stačí dobrá znalost českého jazyka a také slušná slovní zásoba. Ovšem květy, kytičky, květiny a to vše živoucí kolem nás, co právě na jaře vystrkuje své růžky, vyvolává silné emoce a prolíná nejen přírodou, ale přímo našimi smysly, které jsou samozřejmě také součástí celé škály přírodních jevů. Ohromná exploze života související s příchodem jara nenechá nikoho, kdo alespoň trochu vnímá tu krásu kolem sebe, chladným. Země je báječným místem pro život, že ? Asi tohle bylo záměrem vesmírného ducha, ducha hlubokých lesů, divokých vod a vysokých hor, všech moří, řek, potoků i studánek, zkrátka všeho toho, co jsme schopni svými smysly pochopit. Ale přišel člověk. Přišli jsme my. Co bylo dál s tou nádhernou, bohatstvím květů a plodů oplývající přírodou ? To nemusím vypisovat ...
Kdo první utrhl nevinný květ ? Kdo si ho vzal pro sebe, aby chvíli kvetl a pak bez živné půdy zvadnul ?
Zamyslete se nad dary přírody. Zatím nám ještě dává ... zatím ...

Kam spějeme ?

11. dubna 2013 v 15:07 | Alena Ludvíková
Každý z nás je nedočkavý, když se na něco těší. Prázdniny, dovolená, Vánoce, návštěva přítele apod. jsou nejčastější příčinou nedočkavosti. Dále pak nedočkavost může pramenit i z nejistoty, jak dopadla zkouška, přijímací pohovor, výsledek určitého zdravotního testu a další pro nás důležité věci.
Nedočkaví jsme také, když už něco chceme mít za sebou. Kdyby tak už bylo zítra ! Kdybych už byl doma ! Znáte to, ne? Tak v nedočkavosti nám plyne čas, stále někam a za něčím pospícháme, ženeme se za chimérou lepších dní, lepších časů, lepšího zaměstnání, lepších přátel, lepšího zdraví - zkrátka za něčím lepším, než právě máme.
Nedočkavost nás popohání vpřed, může být hybnou pákou úspěchu, pokroku, tvůrčího nadšení ...
Nedočkavost nás dohání k zbrklému jednání, bezohlednosti, egoismu ...
Tak tedy co ? Na čem to záleží ?
Myslím, že jen a jen na nás samých. Zamysleme se nad sebou - odkud a kam spějeme, odkud jsme přišli a kam jdeme, co a koho přeskakujeme, do čeho a do koho ve spěchu kopneme, co a koho cestou zničíme ...
Pesimismus ? Ale ne, jen fakta a zkušenost.
Tak tedy - do toho !

Myšlenky - šipky

4. dubna 2013 v 15:41 | Alena Ludvíková
Šipkami se strefuji do cíle. A rovnou do černého - kdo zasáhne střed, vítězí. Myšlenky jsou také jako ty šipky. Letí a snaží se dosáhnout co nejdále ... snaží se obsáhnout celý svět, vesmír, nekonečno, věčnost ... jsou nezadržitelné, nespoutané, nekontrolovatelné. Letí a tříští se o hory okolních vjemů, dojmů a kontaktů. Udrží se někdy v cíli jako ty šipky ? Sotva. Černým středem proniknou a spěchají dále bez omezení, bez únavy, bez zábrany. Někdy jsou zasaženy v letu a rozplynou se v toku dalších myšlenek přicházejících na podněty zvenčí. Šipky zasahují svůj vytčený cíl, myšlenky ho obklopují, pronikají jím a směřují dál a výš ..