Červen 2014

JÁ jsem JÁ

29. června 2014 v 15:43 | Alena Ludvíková
Každý člověk, ostatně každý živý tvor je originál. Nemám ráda klony, příroda stvořila lidi, zvířata i rostliny, aby žili vlastním životem bez tvrdého zásahu těch, kteří se povyšují na pány tvorstva.
Originalita je v každém z nás. Napodobováním se sice učíme, ovšem zase svým jedinečným způsobem přijímáme vědomosti, dovednosti i návyky. Máme vzory, idoly, ideály, ale musíme si uvědomit, že JÁ jsem JÁ, ne někdo jiný, který se nám líbí a o kterém se domníváme, že je lepší než my. Originalita je v nás samých, jen ji nesmíme potlačovat, ale naopak ji máme rozvíjet. Proč bych měla být jako kupř. moje přítelkyně nebo nějaká VIP, nebo kdokoliv jiný ? Musíme poznávat sami sebe, uvědomovat si, co je v nás, chtít být sebou - ne někým jiným, nepodceňovat se ( ovšem ani nepřeceňovat své schopnosti a možnosti ).
Originalita opravdu na stromech neroste, je součástí naší osobnosti, jenom ji musíme VIDĚT.

Jsi stále se mnou ...

12. června 2014 v 11:10 | Alena Ludvíková
Puškin: Evžen Oněgin
Dopis Taťány Oněginovi
( překlad z ruštiny )

Já píšu Vám,
co mohu víc ...
Co mohu ještě dělati ?
Já vím, že máte právo sice
mě pohrdáním trestati,
však přesto věřím, nešťastnice,
že Váš milosrdný soud
mě nemůže přec' zavrhnout ...

Pěkné, že ...
Obsah snad znáte. Zkrátka Taťána vyznala lásku Oněginovi, který si to vůbec nezasloužil.
A teď já:

Píšu Ti, drahý, třebaže už můj dopis nemůže dojít. Nebo snad právě proto ? Nikdy jsem Ti nedokázala říct, jak moc Tě mám ráda. A Ty sis to tolik přál. Snad by se tím změnil život nás obou. Snad bychom byli spolu šťastni, kdo ví ...?
Píšu Ti ... sbohem, už jsi tam daleko na věčnosti, já tady ... nezapomínám ...
Ne sbohem, "jsi stále se mnou, lásko sladká" ... , ale na shledanou ...

Pocit Vánoc

5. června 2014 v 12:20 | Alena Ludvíková
Znám "takové ty pocity".
Překrásný je pocit "Vánoc" - tak tomu říkal Nezval v Manon Lescaut. Je to nádherný pocit obdarovaného člověka, obklopeného těmi nejbližšími, hřejivý pocit opětované lásky, pocit, kdy si říkám: DAROVALA JSEM a BYLA JSEM OBDAROVÁNA. Připadá mi, že kolem mne se spřádá třpytivá pavučinka pozitivní energie, trochu jako křišťálové kapičky ranní rosy, jsem šťastna tím, že jsem TADY a TEĎ a mohu vnímat současně realitu i cosi abstraktního, přímo mystického, co prolíná mnou a vším okolo mne ...
Kéž by byly víc a častěji takové pocity mezi námi všemi - svět by se stal krásnějším ... !