Říjen 2015

Nekonečné proč

19. října 2015 v 13:35 | Alena Ludvíková
Když se mi do něčeho nechce, najdu si ne deset, ale třeba sto důvodů, proč to stále odkládám a nakonec možná vůbec neudělám. Nebo naopak. Něco si moc přeji, ale vím, že mi to může uškodit či je to zbytečnost, stejně však nacházím pořád nové a nové důvody, proč právě to udělat musím. Přesvědčovat sám sebe proč ... to je typické a docela často se podaří.
Chce to rozum a pevnou vůli, aby bylo možno odolat pokušení nebo překonat svou lenost či nechuť k nějaké činnosti. Když však něco moc chci ... Je přece tak sladké podlehnout vábení ...
Nekonečné PROČ ... Ptáme se sami sebe a nalézáme nebo nenalézáme odpověď. Ovšem bez toho věčného slůvka "proč" bychom se nikdy nedostali kupředu.

Čtvrtá dimenze

13. října 2015 v 14:55 | Alena Ludvíková
Když si vybereme určité období, určitý bod, do kterého se chceme vrátit, překleneme tu propast času a staneme se na chvíli zase tím, kým jsme tenkrát byli. Zase poběžíme ruku v ruce s nejbližším přítelem ulicemi města nebo širým krajem, zazní stejná melodie jako kdysi a slunce bude hřát jako v době, kterou jsme si přivolali. Není to příliš těžké proplout úskalím času, překonat překážky jím kladené a nastavit zpětný chod ... ( ? )
Čas přece neplyne lineárně, může se stáčet ve spirále a vrátit nás zpět nebo se zamotáme v jeho smyčce, kde na předem neodhadnutelnou dobu uvízneme.
Je to sen či skutečnost ? Čas je v našem trojrozměrném světě čtvrtou dimenzí. Ve věčnosti vůbec neexistuje, protože je vázán k prostoru. V podstatě je cestování časem možné, ale my jako lidé jsme omezeni svou konečností, která nám brání v poznání věčnosti a nekonečna, tedy i v poznání času.

Problematika času

12. října 2015 v 9:09 | Alena Ludvíková
Život pozpátku - tedy rok od roku, den ode dne postupovat zpět časem ? Od stáří k dětským létům nebo dokonce až do prenatálního stavu ? Mohlo by to být sice zajímavé, ale znamenalo by to v podstatě totéž - na konci putování bychom zase zmizeli ze světa. Záleží na tom, zda při onom zpětném postupu bychom znali svou minulost nebo ne. Kdyby ano, mohli bychom ji měnit ?
Máme mnoho teorií o podstatě času. V jedné z nich ( laicky řečeno ) minulost, přítomnost i budoucnost existují současně. Lze si to jen těžko představit, protože jsme zvyklí posuzovat čas jako lineární jev - t.j. plynoucí přímo od minulosti k budoucnosti. Není to tak, ve věčnosti čas neexistuje vůbec. Můžeme ho posuzovat jen jako časoprostor, tedy bez prostoru čas zkrátka není. Čas je pouze čtvrtým rozměrem.
Tohle je jen malá odbočka do problematiky času.