Leden 2016

V čekárně

27. ledna 2016 v 13:14 | Alena Ludvíková
Asi pořád na něco čekáme. Dnes, zítra, za rok, až jednou ...
Život je samé čekání, ohromná čekárna plná lidí ...
I čekání je jistý pohyb, protože nám stále plyne čas. Čekáme na něco, co má přijít a nepřichází, na něco, co si přejeme, co nám někdo slíbil, na to, čeho se bojíme, prostě je v nás nepřetržité napjetí. Nečekat už na nic snad ani není možné. V žádném případě však nečekejte na smrt, ta přijde sama, třeba neočekávaně. Ovšem čekání je i výzva, která nás donutí k akci. Složit ruce do klína a čekat, že něco přijde bez naší aktivity je velká chyba. I štěstí musíme jít naproti.
V čekárně života se uzavíráme sami do sebe, čekání nás ubíjí, musíme otevřít dveře a vyjít, aby se naše očekávání mohlo splnit.


Tíseň

11. ledna 2016 v 14:03 | Alena Ludvíková
Korzet jsem nikdy nenosila, ale pocit stísněnosti fyzické a zvláště psychické moc dobře znám. Od fyzické si snadno pomohu uvolněním oděvu, s psychickou je to horší. Ta svírá, bolí, dusí. Mám sevřený žaludek, špatně se mi dýchá, pálí mě oči. Celé tělo je skutečně jako v korzetu, marně se snažím povolit to nesmírné napjetí. Jedině usnout a ve spánku docílit odpoutání od svíravého pocitu tak podobného objetí železné panny nebo uvíznutí v těsném prostoru bez možnosti úniku. Zbavit se tísně je možné jenom tehdy, když pomine příčina toho bolestného sevření. Pak si připadám jako znovuzrozená, slunce opět zazáří na obloze, vše kolem dostane svěží barvu, mohu zase volně dýchat a dostanu chuť k jídlu. Ale tohle se nestane vždy. Příčina často trvá a nevím, jak si pomoct. Tady může zasáhnout jen čas ...